Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit.
Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?
–––
Rodinné vztahy stále jsou a pravděpodobně i budou tím hlavním v tvorbě Petry Soukupové, autorka však ukazuje, že repertoár možných kulis a postav je zatím dostatečně pestrý, aby nacházela nová témata…
— Kamila Klímová, iLiteratura.cz
Alice zavrtí hlavou. Teprve teď si Richard všimne, že stůl je slavnostně prostřený, dokonce je tam zapálená svíčka (proč, v tomhle vedru, proč) a sklenky na víno a ubrousky slavnostní. Richard na chvilku panika, něco slaví, něco slaví, a on neví co, proboha, na něco zapomněl, ne, Aliciny narozeniny ne, ani výročí snad ne, to mají přece někdy na podzim, tak co se děje?
„Co se děje?“
„No, chtěla jsem si s tebou udělat hezkej večer.“
„Jo? Jen tak?“
Alice se usměje, Richard nedokáže říct, jestli tajemně nebo smutně nebo prostě co ten úsměv znamená.
„Udělala jsem salát s rukolou a ořechama a udělám steaky. A koupila jsem to bílý víno, jak jsme minule měli a ty jsi říkal, že je skvělý.“
— ukázka z knihy